Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakmile je kapela utužena rodinnými vazbami, je to vždycky tak nějak znát. Teď nemám na mysli skvadry jako HANSON nebo KELLY FAMILY, ale spíš takové to kouzlo, jaké mají třeba KRISIUN. A to říkám s plným vědomím toho, že O´BROTHER rozhodně nehrají metal. Jejich tvorba se potuluje od post rocku přes indie rock někam k progresivní formě, která si ale nehraje na čisté košile a kravaty. Tady je té vazelíny dost a i přes melodické zasněné vokály je instrumentální stroj pod tím hrubá zablácená mašina z Atlanty. Popravdě jsem mnohokrát přemýšlel, jak by O´BROTHER zněli bez těch malebných zpěvů, protože by to určitě bylo víc rezu a špíny.
Kytarové expresivní čáranice, zbustrovaná basa a vokály poletující v zajímavých melodiích potažené sametem. Mám rád kapely, které dodávají obrazotvornost, když se vracím po tahu domů. S tímhle v uších se v takové situaci cítíte jako by vaše oči byli kamery pro jejich klip. Jedna z mála mladých rockových kapel v poslední době, které se mi dostali do spárů a já se od nich nedokážu odlepit.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.